Perex

Popis

Vedoucí vývojového týmu byl Gary Sikorski. Hlavní architekt byl Scott Foster, s pomocí Steve Saunderse. Sam Nicolino navrhl hardware and převedl architekturu do MSI simulace a pak na vlastní čip. John Palevich napsal software, Tom Zimmerman také. Některé demonstrační a vývojové disky byly objeveny spolu s jedním prototypem. Jsou ke stažení u Johna Hardieho na webu.

Poté, co Tramiel vyhodil celou Advanced Technologies Group, nový vývojový tým se pokusil dostat tento procesor do osmibitové řady, odtud pojmenování Atari 65XEM. Prototyp byl předveden v roce 1985 na CES, kde ukázal své pozoruhodné schopnosti v oboru zvukové/hlasové syntézy. Avšak bez původních návrhářů se pokusy o zabudováním staly jen příliš drahým pokusem, který si Tramielovi nemohli dovolit. Tato informace je v rozporu s tvrzením Sama Nicolino, který řekl: "Pracoval jsem s nim, jak potřebovali", zatímco dokončoval návrh čipu. Sam odešel z Atari, jakmile předal návrh Amy-B Leonardovi (předpokládám, že se jedná o jednoho z Tramielových synů, ed.)

Čip s veškerou technologií byl prodán firmě Sight & Sound z Millwaukee, která se zabývala audio technologiemi. Nejenže se jim podařilo rozluštit vnitřní architekturu, ale vytvořili i novější a lepší verzi, kterou se snažili uvést na trh. V tom okamžiku se Atari znovu objevilo na scéně a zahájilo soudní při, která byla asi natolik děsivá, že řada bývalých zaměstnanců firmy S&S nechtěla bez zachování anonymity hovořit. Čip, technologie a jeho pokročilejší náhrada nikdy nebyly firmou S&S použity, ani firma Atari ji nikdy nevyužila. Návrhy a zařízení skončily ve skladišti až do roku 1998, kdy byla firma zrušena a vše bylo prodáno nebo zničeno.

Hovoří Scott Foster:

Ačkoli bylo k použití 64 oscilátorů, pouze 8 'frequency ramps', protože byly těžší než 'amplitude ramps'. Idea byla ta, že hlas měl jeden frekvenční generátor a pak volný počet oscilátorů připojených jako harmonické, každá s vlastní 'amplitude ramp', ale vázaná k násobku základní frekvence. Z toho plynulo, že Amy byla úžasná jako jeden hlas se všemi 64 připojenými harmonickými. Je to v podstatě vysoce kvalitní aditivní syntéza a prostě musí znít dobře, pokud jsou amplitudy zvoleny správně. Navíc se tyto amplitudy snadno zjistí z nahrávky pomocí FFT. Pokud se zvuk takto analyzuje, člověk si musí dát pozor na vibráto a glissando, což byla hlavní část mé práce v CCRMA, kde jsem pokračoval v práci započaté Andy Moorerem.

Aby 'ramp generators' byly kompatní, 'amplitude and frequency ramps' byly v logaritmickém prostoru - dB a půltónech. Nevzpomínám si na rozsah, Sam si snad vzpomene. Vyžadovalo to převod logaritmických jednotek do lineárních, na což jsme snad používali nějaké tabulky. Další výhodou je jednoduchá komunikace po osmibitové sběrnici - očekávali jsme jednočip, např. 8051.

Ovládání bylo přes cíl (amplituda a frekvence) a náběh. Amy pak 'ramps' příslušný parametr s příslušným náběhem, dokud se nedostane k cíli.

Jistě, že součet sinusovek neboli aditivní syntéza je flexibilní a efektivní pro zvuky s úzkým pásmem, jako je většina hudebních nástrojů a zpěv. Pro širokopásmové hudební nástroje, jako například činely nebo mluva, má Amy schopnost užít některé z 64 oscilátorů v širokopásmovém módu. Tato vlastnost fungovala velmi dobře a byla poměrně unikátní, takže tvořila základ patentu, který jsme podali (pravděpodobně jej Atari nenechalo zapsat, protože technologii prodalo S&S).

Záznamy zvuku Amy:
Bohužel, nedomnívám se, že ještě existují nějaké záznamy Amy z našich pokusů (měli jsme k dispozici PDP 11-45 s velmi výkonným (na svou dobu) 16-bit, 50 kHz A/D-D/A systémem), což je škoda, protože si pamatuji, že jsem převedl Michaela Jacksona, který nám při své návštěvě v laboratoři zazpíval Hello Dolly.

Byl vývoj Amy na žádost Atari?
Ne, Amy nebyla vytvořena na základě požadavků vývoje Atari. Téměř jako vše u Atari Research, Amy byla trochu napřed v čase a ukazovala, co bychom si přáli, aby se stalo, než co by mělo smysl pro Atari.

Mluví John Foust:

Naše firma vyvíjela digitální aditivní syntetizér, který byl postaven na Atari čipu Amy, který jsme koupili od Tramielů.

Amy vytvářela digitální zvuk pomocí digitálního sčítání sinusovek z vyhledávací tabulky. Základ tvořilo 64 oscilátorů. Každý se programoval náběhem a cílem - dostaň se do této amplitudy za tento čas. Jako taková, měla velmi nízké nároky na přenosovou kapacitu, v kontrastu s ostatními procesory, které buď potřebovaly velké množství paměti pro vzorky nebo častější přístup procesoru.

Pamatuji si na experiment, kde jsme byli schopni vytvořit hlas v telefonní kvalitě při bitrate, která se dala přenášet 2400 baudovým modemem. Byli jsme schopni analyzovat a uložit zvuk, jako například úder klávesy piana, v pár kilobytech a navíc bez závislosti na výšce tónu. (Samozřejmě, pro přesnější zvuk bychom uložili zvuk pro každou oktávu nebo tak).

Interní mailinglist Atari z roku 1984

From: KIM::VICKERS
Subj: Sound Chips

3) Amy

	Cena: kolem $8.

	Výkon!: Aditivní syntéza, 64 harmonických, které mohou být různě rozděleny
                mezi 8 kanálů. Zabudované amplitudové a frekvenční obálky. Volba sinu
                nebo šumu pro harmonické. 16bitový výstup, je možno zvolit, kolik bitů
                je potřeba pro DAC. Snadná analýza zvuku a zjištění parametrů pro aditivní
                syntézu. Umí velmi kvalitní řeč a zpěv, ale nepříliš efektivně. Lehký žrout
                paměti a výkonu, ale velmi výkonný a pružný.

	Dostupnost: První křemík v červnu, výrobní množství v prosinci.
                Jakmile budou první prototypy, začnu doporučovat vývojářům, 
                aby začali Amy používat ve svých hrách.

	Podpora: Zvuková skupina v R&D navrhuje vývojový systém. Simulátor je již
                dostupný. Analyzační a editovací software je již napsán. Vývojový
                systém bude silnější, než ten od Yamahy, ačkoli v současnosti je
                spíše zaměřen na hudební zvuky, než na zvukové efekty (ačkoli
                totéž platí i pro vývojové nástroje Yamahy).

Antic číslo 11, ročník 3

S cenou asi 30 až 50$ nad cenou za 65XE je 65XEM, což je standardní XE s velmi důležitým přídavkem - čipem Amy. Mezi jeho vlastnostmi je 8 plně nezávislých hlasů, skládajících se ze 64 nezávislých a softwarově konfigurovatelných oscilátorů, které mohou snadno měnit zvukové charakteristiky za běhu. Amy zvládne 10,75 oktáv, od 4,8 Hz do 7,8 KHz, což pokryje dynamický rozsah 88 klávesového piana.

V kontrastu s konvenčnějšími čipy, jako je například SID od Commodore, je Amy celá postavena na digitálním vzorkování. Tento přístup vytváří obálku, místo aby ji imitoval. Amy má 30kHz vzorkovací frekvenci s rozsahem 60dB a běží na vnitřní frekvenci XEM 7MHz.

Ti, kteří Amy slyšeli, mohou potvrdit, že umí realisticky předvést široký rozsah hudebních zvuků. Posluchači řikají, že Amy simuluje příznačné smyčcové nasazení cella s téměr matoucí přesností.

Katalogové číslo

neznámé

Zapojení

Zdroje